Tahle země není pro starý
A na to v dnešní době spousta různě podivných lidí hraje. Asi nejsem sám, kdo má podobné vidění světa. Snažíc se z jedné strany ignorovat očividné a z druhé strany pohladit na srdci i na duši.
Chtěl bych o sobě napsat, že nejsem hloupý a nenechám se nachytat. Sám však vím, že nepodlehnout soucitu bývá těžké a často i nemožné.
Je to asi tři dny, co jsem na jedné sociální síti četl příběh ženy, která má umístěnou svou maminku kdesi, na nějakém Alzheimer centru. Tuším v Bohnicích. Byl to příběh o tom, jak dotyčná dojíždí za maminkou na návštěvy a jak jí zaráží fakt, kolik dědečků a babiček tam leží, oblečených v eráru. Což o to. Ústav se stará. Pravděpodobně není problém co se jídla a nějakého toho erárního oblečení týká. Snad není ani problém, týkající se čistoty a starosti o nemocné. Ale jedna věc prý schází až extrémně. A přitom by jeden řekl, že zrovna a nejmenší. Ovšem taková, která každému z nás, dokáže řádně znepříjemnit život. A tou jsou obyčejné, teplé ponožky.
Ona žena, dala na svou sociální síť odkaz, svou adresu s tím, že by byla vděčná za jakýkoli pár ponožek, které tam následně donese. Příběh se mě dotkl, ale samozřejmě jsem zaváhal, zda se nejedná o nějaký fake. Upřímně nevím. Přesto jsem tuto ženu kontaktoval a slíbil, že alespoň něco pošlu. Odpověděla, že opravdu ne a pokud pošlu, bude vděčná s tím, že předání nafotí a zveřejní.
Nu což. Protože mě tento příběh dojal, nevidím důvod, proč do toho nejít. Nakoupil jsem tedy několik párů ponožek a dnes je odešlu. A to i přesto, že se samozřejmě i pod jejím příspěvkem strhla docela slušná polemika o tom, co je pravda a co ne. Nehodlám to řešit. Oné ženě věřím a ač jí neznám tak to na mě zapůsobilo důvěryhodně.
Jenže to jsem netušil, co mě potká dnes.
Šel jsem na poštu koupit obálku, vhodnou k zaslání oněch ponožek. Po cestě jsem si nemohl nevšimnout ženy. Odhadem tak kolem sedmdesáti let. Budiž mi snad odpuštěno za zmiňování věku, ale tak nějak to sem patří. Seděla v tomhle nevlídném počasí na betonovém obrubníku. Oblečená sice teple, ale evidentně v obnošeném oblečení. Smutné oči a v ruce igelitový sáček, plný krabiček od léků. Nových a nijak nezmuchlaných.
Měl jsem na uších sluchátka a tak jsem nevnímal, že mě pravděpodobně oslovila. Šlapal jsem si svou cestou a nechtěl jsem přemýšlet, proč tam ta žena sedí a na koho čeká. Jenže po nákupu na poště jsem kolem té ženy procházel zpět. Svýma smutnýma očima na mě hleděla a viděl jsem, jak pohybuje ústy.
Sundal jsem tedy sluchátka s tím, že snad potřebuje pomoci. Potřebovala. Prý byla právě propuštěna z nemocnice a nemá kam jít. Zdali bych nemohl přispět na nějaké ubytování. Do toho začala plakat. Rychle jsem vypustil jakousi omluvu a nezapomněl ve své frustraci dodat cosi o tom, že bohužel nejsem politik a nekradu.
Za ten doslov jsem se vzápětí zastyděl. Ale co už. Řečené nelze vrátit zpět a pravdou je, že o politicích si myslím své. Zvláště po včerejšku, kdy jsem opět slyšel ty vzletné kecy, plné ideálů a svobody.
Dorazil jsem domů a opravdu přemýšlím o tom, zda paní byla jen dobrá herečka, či zda opravdu zažívá peklo na zemi. Bez tepla, bez střechy nad hlavou. Nevím. Napadlo mě ale, že je to dobré téma pro dnešní příspěvek.
Téma, kdy snad i ten, co mě včera neskutečně kritizoval za to, že jsem se opřel do Pekarové. Pravda. Bylo to ohledně naprosto jiného důvodu a já to třeba opravdu přehnal.
Z druhé strany mi však čím dál více dochází, že mě vlastně štvou všechny tyhle nažehlené panenky a panáci z nejvyšší politiky. A já s tím nic neudělám neboť mi připadá, že se nám, obyčejným lidem až tak vzdálili, že už nás nemohou pochopit stejně tak, jako my je.
p.s. kdyby chtěl někdo zaslat ponožky, rád vám přenechám adresu na paní, o které jsem psal na začátku.
Mějte hezký den.
Petr Kleinwächter
Těžký život voliče SPD
Fanoušci Tomia spílají svému idolu, že řádně nepodpořil jediného možného kandidáta, Andreje Babiše. Co mají dělat?
Petr Kleinwächter
Když někoho nazveš kašparem, máš ban
když ve svém příspěvku napíšeš fuck of cosi, je vše v pořádku. Nějak mi ten nepoměr ve výrazivu nesedí.
Petr Kleinwächter
Demokracie SPD mě baví
Nijak bych nikomu nevyčítal jeho osobní volební preference. Je mi nakonec i jedno, zda někdo zvolí toho či onoho s tím, že mám důvěru v inteligenci voliče, který nakonec většinově nedá hlas lháři, či populistům.
Petr Kleinwächter
Všeho moc škodí
Když jsem zhruba před rokem kritizoval demonstrace Milionu chvilek pro demokracii tak mě nenapadlo, že se může sejít něco horšího. Hesla jako "Babiše do koše" vystřídala nenávist.
Petr Kleinwächter
Kyjev povolává Hellboye
Západ už neví jak by hrdinnou ruSSkou mírovou operaci zastavil a tím znemožnil oslavy "dne vítězství" na Rudém náměstí. Ocelový Z muž je však hrdina.
Petr Kleinwächter
Diktátor a jeho pohůnci
„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ A tak nějak na mě působí sankce našich spojenců.
Petr Kleinwächter
Když lež zabíjí
Včerejší den mi připomněl nedávný spor, který vedl k ukončení činnosti dvou blogerek IDnes a rozhřešil jejich spor.
Petr Kleinwächter
Už to děláme lépe. A je to vidět...
Při stoupajícím počtu nakažených a neustálém strašení občanů této země je mi celkem jedno, kdo právě sedí v premiérském křesle. I tak chci vidět, že nepřešlapujeme na místě.
Petr Kleinwächter
Covidem ku zdraví
Čím dál tím více mi vadí, neustálé restrikce vůči těm, kteří mají vlastní názor a za žádnou cenu, nechtějí podstoupit martyrium očkování.
Petr Kleinwächter
Vytrénuj si svou prodavačku
Sociální sítě jsou pro mě místem, kde se setkávám s přáteli, kteří jsou jinak nedostupní. Vzdálenost a čas nám nedovolí, setkat se osobně u kávy či u piva.
Petr Kleinwächter
Jak jsem přišel o papíry
...aneb když nečteš všechno podrobně a k tomu ještě necháváš vše na poslední chvíli a spolehneš se na první dobrou informaci, z oficiálních stránek.
Petr Kleinwächter
Testování koalic
Výsledky krajských voleb mě docela těší, ale na volby senátní pohlížím skrz prsty. Drtivé vítězství Němcové mě děsí.
Petr Kleinwächter
Léčit staré lidi
je složité a někdy i zbytečné. Ale kdo je opravdu starý? Proč nemá lidský život stejnou hodnotu jako ten jiný? Kdo o tom rozhoduje?
Petr Kleinwächter
Proč jsem volil "špatně"?
Tak si sedím u TV a sleduji povolební debaty a prozatímní neschopnost se domluvit. Ale všichni to známe "však oni už se určitě nějak domluví".
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 883x